Zavři oči a věř

14. května 2016 v 17:07
Aktuální téma týdne na blog.cz je Zavři oči a věř. Nakoplo mě to k napsání tohoto článku. Spíš bych to teď ale pojmenovala Zavři oči, seber odvahu a vyklop to.Stydím se za sebe takovým způsobem, že nevím, jak to ze sebe dostau.
Ale není jiná možnost. Tohle už není jen nějaký zanedbatelný problém. Je to obrovský problém, u kterého už opravdu nemůžu odkládat řešení a hlavně, asi budu muset vyhledat odornou pomoc, protože to začíná zacházet do mezí, které už sama nezvládám. Adélo, přestaň už chodit okolo horké kaše a k věci. Dobře, k věci tedy.

Svůj poslední článek, jsem se vám chlubila, že konečně jsem dokázala ovládnout ZP. Ne, to nebyla tak úplně pravda. Tedy, v té chvíli ano, ale pár okamžiků potom, co jsem článek napsala, jsem se začala zase cpát. A nejen ten den. Hrdinsky jsem si nalhávala, jak další den jedu od znova, jenže další den jsem si to říkala taky, no a teď je sobota, a já jsem co? Zase plná! Od toho dne co jsem psala článek, což je nějaké úterý? jsem se přejídala každý den. Každý!!! Vždycky jsem ráno začala tím, že jsem třeba ani nesnídala, nebo jedla jen ovoce a pak se to zlomilo, třeba šla jsem si s holkama po škole sednout na kafe a holky že si dají borůvkové knedlíky. Já jsem na ně měla takovou chuť! A holky, ať si dám taky, co řeším, a tak.. Samozřejmě, neodolala jsem. A už to jelo..Cpala jsem do sebe potom jedno jídlo za druhým a u toho uklidňovala sama sebe, že od zítřka začínám znovu, jenže další den se dělo to samé. Holky, dovedete si někdo představit jak já jsem zoufalá? Já už absolutně netuším jak se z toho začarovaného kruhu dostat. Mimo to, že den za dnem víc a víc kynu, že už se bojím cokoliv ze své skříně dát na sebe, abych se před zrcadlem nepozvracela a to že způsob jakým se mi o sobe při chůzi otírají stehna už je naprosto nesnesitelný se tyto hrůzy začaly promítat i do jiných životních aspektů. Třeba že doma už má ze mě každý jenom srandu, jak neustále vybrakovávám zásoby jídla, nebo moje mamka, která má celý život nadváhu a je, když to tak řeknu pro mě "odstrašujícím případem" už začíná poukazovat na mou váhu, nebo na moje nohy, které už vypadají témeř stějne jako ty její. Dále, jsem už za jídlo vyhodila tolik, ale tolik peněz že to ani nedovedu spočítat, a hlavně ani nechci mysslet na to, kde jsem na to pořád brala. A ten stud který jsem před prodavačkami v obchodě cítila, když mi markovaly kvanta sladkostí, co jsem tam vždycky letěla nakoupit. Neustálá únava a bolest hlavy, z tolika sladkostí, nedostatku pohybu, vody a velkého množství kávy. Problém s pocením, který jsem v životě neměla. Podrážděnost, výkyvy nálad, nadýmání, průjem a mohla bych pokračovat..

Teď tu sedím, v pozadí se linou melodie z mého oblíbeného muzikálu Phantom of the Opera, sklenice vody do mě doslova "padají", jak jsem dehydrovaná a přemýšlím co pořád dělám špatně. Mamka poukázala na to, že když jsem a podzim důsledkem paleo stravy a počítání kaloríí měla o 12 kg méně než teď jsem byla se sebou nespokojená a chtěla pořád víc a víc, respektive míň a míň na váze. Je to zvláštní kam až jsem se dostala. A pořád ve mně bojují 2 stránky- ta která říká, že bych se měla stravovat zdravě, ale nepočítat kalorie, sportovat a tak dál a ta který by skočila do any rovnýma nohama, aby zhubla co nejvíc v co nejkratším čase, i když to není zrovna dvakrát zdravé.

She came naked, mi u minulého článku v komentářích navrhovala, abych vyzkoušela Cheat day. Přemýšlela jsem.. Asi jsem to tu nikdy nezmiňovala, ale ony slavné "cheaty" mě dostaly do problému ve kterém právě jsem a to záchvatové přejídání. Na podzim jsem se asi 4 měsíce stravovala "podle palea", což je strava založená na tucích a bílkovinách, s tím že z jídelníčku vyřadíte všechny obiloviny, lušteniny, průmyslově zpracované potraviny, mléčně výrobky a cukry (kdyžtak si o tom něco můžete přečíst na internetu). Bylo mi naprosto skvěle! Byla to strava která mi vyhovovala nejvíc za celý život. Kalorie jsem nepočítala a i tak něco málol zhubla a když jsem potom začala počítat kalorie, zhubla ještě asi 4 kg. Potom ale přišlo to, co si do těď vyčítám. Ony cheat days. Byla jsem z toho unešená. Říkala si "woow, tak měšíc budu jíst podle palea, budu naprosto striktní a potom to jeden den pustím a sežeru všechno co budu chtít". Znělo to lákavě, ale mělo to více, zásadních stinných stránek. V ten den jsem si chtěla zúročit všechnu tu dřinu a ne, že bych si dopřála to, na co mám chuť, ale cpala jsem do sebe všecno na co jsem měla chuť za celou tu dobu co jsem se držela. Jak mi brutálnlě vystřelil obsah cukru v krvi, další dny bylo opravdu těžké se vrátit do režimu a to jsem zapomněla zmínit jednu důležitou věc- jak se mmi plánovaný cheat blížil, chutě se zvětšovaly a stalo se mi třeba, že jsem to nevyydržela a začala se cpát už 2 dny předem. A potom už to nebyl 1 neškodný cheat day- ale třeba 4 a ty už teda rozhodně škodily. Takhle se to se mnou vezlo celý prosinec a já potom od 1. ledna začala paleo na novo. Vydželo mi to zhruba 3 týdny než jsem se zase přejedla. A troufám si říct že od té doby je to nejhorší. Přejídám se co 2 týdny, někdy i míň, někdy dokonce nekolik dnů v kuse. A přibrala jsem 12 kg. Toť malý throwback do minulosti.

Nevím jestli mi je ze sebe víc na zvacení nebo do breku. Už z toho že článek tohoto typu píšu už po tolikáté. Zase jsem to posrala, s prominutím. Zase. Rozhodla jsem, že dám sama sobě poslední šanci. Od zítřka jdu do any.. Jakože fakt do any. Chcí jíst co nejmíň to půjde a co nejvíc rostlinně to půjde. Musím zrušit svou vazbu na jídlo. Pokud znovu selžu, objednávám se na psychatrii.

Gratuluji těm co přečetli tento vyčerpávající článek až dokonce a těm co mě i přes toto všechno neodsoudí.
Už zase skoro brečim. Achjo, holky, já se tak bojím sama sebe:(
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 She Came Naked She Came Naked | Web | 14. května 2016 v 20:26 | Reagovat

Zlato, půjdeš-li teď do any, bude vše horší. Ana je receptem na nešťastný život. Dá se s ní zhubnout rychle, ale jen na chvilku. Budeš-li si chtít udržet váhu, které s anou dosáhneš a nespadnout zase do přejídání se a rychlého přibírání, budeš muset jíst podle any celý život. Celý život! Vlastně bys musela jíst stále míň a míň a hýbat se stále víc a víc, protože tvůj metabolismus se bude každý den zpomalovat. Tvé tělo bude trpět a bude ti to dávat jasně najevo. Je mi líto, ana není tou cestou, kterou hledáš. Skočíš jen z jedné poruchy do druhé. Vlastně si ke své poruše (kterou mám mimochodem také) jen přidáš další (a to anorexii). Je to jako utéct z deště pod okap. Nakonec skončíš moc nešťastná.

Četla jsem celý článek a připadá mi, jako bych ho psala já sama. Mám naprosto stejný problém, stejné pocity. Cítím se naprosto ztracená, zoufalá, frustrovaná a stydím se za sebe tolik, že už to snad ani víc nejde. Postupem času jsem se sama stala svým "odstrašujícím případem".

Ale pro nás obě je naděje. Neexistuje žádná snadná cesta. Není žádná zkratka, která z tohoto nesnesitelného problému vede přímo. Musíme bojovat. Každý den. Vím, že si myslíš, že teď už ti pomůže jen něco radikálního jako je ana. Ve skutečnosti to není pravda. Ta tě jen do tvého problému ponoří hlouběji. Cesta k uzdravení je dlouhá. Ale je jenom jedna a tou je neustávající snaha o lepší a zdravější život. Není to jen psychika, která tě nutí se přejídat. Závislost na cukru je biologickým faktem. Je tedy třeba spolu s psychikou opravit i biologii v těle. Tvůj vnitřní fyzický stav je k uzdravení stejně důležitý, jako tvůj stav psychický. Tvé hormony (mluvím např. o inzulínu) jsou rozhozené a nefungují tak, jak mají. Proto máš neustále chutě. Proto nemůžeš přestat jíst, i když už jsi dávno plná. Není to jen psychika, je to i (a především) biologie, která je pochroumaná. Cukr je droga. Bez jakékoli nadsázky. Jedná se o vysoce návykovou látku.

Věřím, že jedinou cestou k uzdravení je nepřestávající snaha o zdravý život. Z tohoto problému, který máme, se dá dostat. A to zdravou cestou. Žádná jiná totiž k uzdravení nevede.

Chci, abys věděla, že vše dobře dopadne. Pokud vyhledáš odbornou pomoc, bude to jedině dobře. Myslím, že bych taky nějakou potřebovala. Ale nesnaž se s tím bojovat úplně sama. Na jednoho člověka je toho příliš. Je potřeba mít podporu druhých.

Mou podporu máš rozhodně. Nikdy bych tě nesoudila, i kdyby ses přejídala každý den. Vím, s jakým problémem se potýkáš a vím, jak těžké je s ním žít. Není to tak jednoduché, jak by se lidem okolo mohlo zdát. Mé souciténí ale máš. Procházím tím stejným.

Dnes se tím už netrap. Vše bude dobré, uvidíš! Jsem v tom s tebou.

2 Effy Effy | E-mail | Web | 16. května 2016 v 2:04 | Reagovat

Zlato moje, copak to tady čtu? :( Až zítra dorazim domu, hned se ti ozvu, v tomhle tě nemůžu nechat.. a do any nechoď, to může skončit jen dvěma způsoby a ani jeden není pěkný. To pro tebe nechci, ty si zasloužíš být šťastná, spokojená a hlavně zdravá

3 saulosana saulosana | Web | 16. května 2016 v 18:22 | Reagovat

Ako by som čítala o sebe. Presne toto som zažívala celé mesiace!!!! Len som sedela doma, pozerala seriály a cpala do seba jedlo ako do suda. Pol balíka špagiet, hromada kečupu, polka syra k tomu... to bol hlavný chod, k tomu samizrejme bolo predjedlo: maslové krajce chleba, dezert boli jogurty, smotanové a čokoládové, keksíky,.. keď mi to nestačilo, šla som do potravín. Nie nekúpila som si jednu bagetu. Kúpila som si rovno dve a k tomu ešte nejaké čokoládové croissanty. Vlastne som jedla stále, keď som bola sama. Uvedomovala som si totiž, aké som prasa a hambila som sa za to. Nakúpené jedlo som si schivávala a niekedy som čakala, kým pôjdu všetci spať a vtedy som ja začala hodovať. Boli dni kedy mi to bolo jedno. Proste som to brala ako súčasť môjho skrachovaného života. Boli dni, kedy som to chcela zmeniť. Ale ostalo to len pri chcení. Jedlo bola vlastne jediná vec, ktorá ma bavila.Nič ma nezaujímalo. Len to, aby som sa čo najlepšie najedla. Ja môžem ďakovať svojej genetike, že som pribrala (len)na 64-66kg a nie na 100, lebo po toľkom jedle by som si to zaslúžila. Takisto ako ty som si hovorila, že potrebujem pomoc. Odbornú. Chcela som ísť k psychológovi. Ale na druhej strane som sa bála a aj som bola na to asi príliš lenivá.
Začal tento rok a začali aj moje chabé pokusy o diétu, ktoré skončili vždy ZP. Takže nič. Ani vlastne neviem, prečo sa to zrazu zlomilo... na konci marca bolo pekné počasie a po dlhej dobe prišlo teplo. Slnko mi oslepovalo oči a ja som si uvedomila tú katastrofu. Leto príde. A ja vyzerám horšie ako kedykoľvek predtým. A v lete ma už nič neochráni. Žiadne bundy, svetre... v čiernej farbe to bude utrpenie. Moje posledné leto som presedela celé pred telkou so žrádlom. Ak budem mať zo seba zasa komplexy, dopadne to rovnako. Fakt ma to vydesilo. Už to nechcem. Začala som sa naozaj snaziť, ale stále som robila chyby. Za dva týždne som schudla ledva kilo. Ale potom som bola na chate, kde sme začali pripravovať letný tábor, na ktorý mám v lete ísť ako vedúca. Uvedomila som si, že ak tam pôjdem takto, budem sa cítiť hrozne. Tá predstava ma tak nakopla, že som sa zo dňa na deň dala na diétu. Prvé dva týždne som jednoducho jedla zdravo a cvičila, potom som si začala počítať kcal a dala maximum 1000. No a o ďalší týždeň 800. Našla som si svoj systém, ktorý mi vyhovuje a aj keď sú chvíle, kedy chcem poľaviť, nespravím to.Nechápem, ako to zrazu ide. Keď si spomeniem na minulosť...
ja len chcem, aby si vedela, že to čo prežívaš nie je niečo, čo by trápilo len teba. Presne viem, ako sa cítiš, aké to je. Ale pochybujem, že to vyrieši hladovka. Je dôležité, aby ti jedlo chutilo. Aby ti robilo radosť. A to ti môže priniesť aj to zdravé. Skús na zaciatok jesť svoje obľúbené zdravé jedlá (ja som jedla stále sushi,ktoré milujem!). Tak aby si upokojila aj chute. Nepripravuj si veľké porcie, keď máš chute vypi hromadu vody, čaju, alebo si daj nejakú zeleninu. 2 najhoršie veci, ktoré môžeš urobiť sú: vzdať to alebo hladovať. Strašne by som ti chcela pomôcť, chytiť ťa za ruku, zobrať ti to jedlo, ale je to na tebe!! Skús si predstaviť, že si štíhla a to, že ješ málo a zdravo je pre teba prirodzené. Povedz si, ze tie sladkosti ti nechutia, ty ich nechceš! Chceš byť štíhla a sebavedomá! Len si nájdi spôsob, ktorý ti bude vyhovovať :) držím ti palce♡♡

4 Madd. Madd. | E-mail | 16. května 2016 v 21:52 | Reagovat

Když to čtu, rve mi to srdce. Do tvých pocitů se částečně dokážu vžít, protože i mě ZP postihlo, konkrétně docela ve velkém minulé jaro a pak ještě před Vánoci.
Je to asi člověk od člověka, mně osobně cheaty hodně pomáhaly se ze ZP dostat, i když si taky pamatuji, že se mi parkrát stalo, že jsem se přejedla už den před tím... :/
A pak jsou tu ještě mono diety. Rozhodně se nejedná o moc zdravý způsob hubnutí, ale pořád je lepší sníst 4 čokolády, nebo nuttelu a ještě k tomu zhubnout, že pak propadnout záchvatu a sníst všechno v dosahu. Nehledě na stránku finanční. Zkus si někdy počítat, na kolik tě jídlo při záchvatech vyjde. A pak si uvědom, co by sis za to mohla koupit jiného, hezkého. Snad ti moje rady nějak pomohou. :)
Jde asi o to, že jak si určité potraviny zakazuješ, tím víc na ně máš chuť. Takže nevím, jestli je ana zrovna nejlepší způsob, ta je především o omezování.
Držím ti palečky, zlato :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama